Štítky

středa 11. října 2017

Na skok v Luhačovicích

Poštěstilo se mi na dvě noci se ocitnout na Moravě. Jela jsem pro švagrovou, která byla s neteří v lázních a tak jsem si vzala koloběžku, že si v tomto, pro mě exotickém kraji ,udělám výlet.

1. Na Židovský hřbitov Brumov

11 km

Kostka




První den. kdy jsem jela autem z Pardubic, jsem se rozhodla přiblížit k prvnímu místu, které jsem chtěla vidět a tak jsem si zajela na Brumov-Bylnice.
Tady jsem nechala auto na parkovišti pod hradem, vzala koloběžku a jela se podívat na židovský hřbitov. Bylo celkem pěkné počasí a výhledy z kopců se mi moc líbily. Hřbitov jsem podle navigace našla v lese, vedla k němu bahnitá cesta. Nafotila jsem si ho do sbírky a protože jsem měla ještě čas, jela jsem se podívat k hradu a pak ke kapli sv. Anny. A pak jsem ještě vytlačila koloběžku do kopce na rozcestí Kopanice, protože takové výhledy do kraje u nás v rovině nemáme. 
Jenže cesta dolů vedla bahnem, takže se nedalo jet a ani koloběžku obalenou bahnem tlačit.

Koloběžka vážila asi 20 kilo a moje obuv každá po 5. Takže jsem se doklopýtala někam na konec pastviny a po trávě sjela dolů, přičemž většina bahna opadala, další jsem čistila na parkovišti. 
Naložila jsem špinavou koloběžku s tím, že druhý den opadá další vrstva a odjela na ubytování do Luhačovic.

2. Luhačovice - Polichno - Bojkovice - Komňa - Rudimov - Luhačovice

60 km



Druhý den kdy jsem si plánovala celodenní výlet, začalo oproti předpovědi pršet a vypadalo to na celý den. Původní plán byl asi 75 km, chtěla jsem dojet až do Uherského Brodu na židovské hřbitovy a také na Žítkovou. O té jsem četla knížku Žítkovské Bohyně a tak jsem se tam chtěla podívat.
Jenže počasí nebylo na výletování, ale zas kdy se mi poštěstí se dostat do tak krásného kraje. Uvědomila jsem si, že mám zajištěnou suchou postel a teplou sprchu, takže mě vlastně nic nechybí, nasadila pláštěnku a jela s tím, že kam až to půjde.
Řekla jsem si, že jsem v lázních a tak si do cyklolahve natočím minerálku. Jenže na kolonádu se mi se zabahněnou koloběžkou nechtělo. Další pramen byl zavřený, třetí jsem nenašla a čtvrtý taky netekl. A protože kohoutkovici jsem si vylila, musela jsem si koupit vodu v obchodě.
Pak jsem vyrazila směr Uherský Brod. Nejdřív po silnici, pak jsem našla odbočku na novou cyklostezku. Ta byla pro koloběžku asi z celé cesty nejvhodnější.
Dojela jsem na Újezdec a návštěvu židovského hřbitova odpískala a vzala to po trase 5049 na Bojkovice.
V Nezdenicích jsem si pod turistickém přístřeškem dala svačinu a pak chtěla pokračovat na Bojkovice. Jela jsem podle místního značení, ale to bylo jinak vedené než v navigaci a ocitla jsem se u pramene kyselky. Tak jsem si tedy načepovala místní léčivou vodu, která sice smrděla jako zkažená vejce, ale chuťově byla dobrá.
Pak jsem našla trasu a dojela do Bojkovic. Tady jsem se podívala k zámku a pak po silnici jela na Komňu. Tady mě spíš než údajné rodiště J.A. Komenského zajímal domek zvěrokleštiče.
Stále mírně pršelo, ale mě víc trápilo to, že mě nefunguje přední brzda.
Opatrně jsem sjela do Komni a vyfotila si onen domeček. Pak jsem podle původního plánu chtěla pokračovat na Žítkovou, ale vzhledem k počasí a časové tísni jsem se vratila zpět na Bojkovice.
Napojilajsem se na trasu 5056.Tady jsem potkala rozhlednu s přístřeškem a dala si druhou svačinu. Jo a taky konečně přestalo pršet a já si seštelovala brzdu, že brzdila aspoň trochu. Další cesta byla po málo frekventované silnici a až na rozcestí Kaková super. Pak trasa vedla pastvinou s býky. To malé telátko co jsem potkala na cestě na Šumavě bylo proti tomu miminko. To už jsem se docela bála, tlačila koloběžku, která mezitím stihla od špíny opršet, znovu bahnem, nedívala se býkům do očí a říkala jim ať ke mě nechodí, že kravičky nejím. Holt jsem holka z města, kdyby ke mě přišli asi bych začala ječet. Cestu jsem přetrpěla se staženým zadkem a ocitla se zase na asfaltce a dostala se na silnici z Kladná-Žilín směr Luhačovice. To už jsem skoro za soumraku dojela na penzion a těšila se na horkou sprchu. Počasí bylo špatné, neviděla jsem vše co jsem měla v plánu, ale i tak jsem si výlet užila.



1. hrad Brumov-Bylnice

1. židovský hřbitov Brumov- Bylnice

1. panoramata Bílých Karpat

1. kaple sv. Anny

1. hrad Brumov

2. kolonáda Luhačovice

2. kaplička na cyklostezce směr Uherský Brod

2. zámek Bojkovice

2. domek zvěrokleštiče Komňa

2. rozhledna nad Bojkovicemi

2. průjezd pastvinami

sobota 30. září 2017

Podzimní Krkonoše

Na konci září jsem se opět ocitla v Krkonoších a to na rekondičním pobytu našeho sdružení pro neurologické pacienty, kde figuruji jako pořadatel a osobní asistent. Tentokrát jsme poprvé zavítali do Janských lázní, do penzionu Sola Fide který je bezbariérový a byli jsme zde velmi spokojeni.
Samozřejmě, že koloběžka musela se mnou a čas na výlety jsem si taky našla.
Tentokrát se mnou do Krkonoš jel Bobášek - tedy můj Kickbike. Když pominu malé popojíždění po lázeňském městečku, cestu na Stezku v korunách stromů a projížďku do Svobody nad Úpou, zvládla jsem 4 výlety po okolí.

1. Černá Hora - černohorské rašeliniště - Jánské Lázně

11 km




Kromě prvních dvou dní nám počasí přálo, takže jsme si užili podzimně zbarvených Krkonoš.
Jeden den jsem se nechala lanovkou vyvézt na Černou horu. Kabinková lanovka převeze zdarma kolo, koloběžku a vozíčkáře na velkém elektrickém vozíku. Je pravda, že osoba za 160 Kč nahoru je poněkud dražší, ale využití z časových důvodů je  super.
Jela jsem se podívat na černohorskou rašelinu. K vyhlídkové věži věži vede chodníček z klád a na kole se tam nesmí a tak jsem koloběžku po vycházkovém okruhu tlačila. Ve všední den tam bylo i málo lidí a koloběžka mě i dokonce uchránila od pádu, kdy jsme se na mokrém prkně smekla, ale řidítek se udržela.
No a pak jsem si kopec sjela klasickou cestou i pro koloběžky z půjčovny.Také jsem se cestou podívala na skalní útvar Modré kameny.
 Tuto trasu jsem jela i v září 2013 na Yedoo.

2. na Jánský vrch

6 km


A ten samý den jsem se ještě jela podívat na Jánský vrch, místo s výhledem do kraje. Cesta pak vedla lesem, kde jsem byla ráda, že mám Kickbike, jen jsem litovala, že jsem si ho nenastavila do vyšší polohy nášlapu. Na konci cesty u dětské léčebny mě překvapila uzavírka v podobě rozbitého můstku, který jsem musela zdola po trámu, jinde se nedalo projít a vracet se vzhledem ke stmívání se mi nechtělo.




 3. Černá hora - Pražská bouda - Černý Důl - Jánské Lázně

17 km




Další den jsem se s přáteli Danou a Pepou vydala na výlet někam na hřebeny hor. Vyjeli jsme ve složení koloběžka - elektrokolo - a obyčejné kolo na lanovku a opět se přepravili na Černou horu. Původně jsme mysleli, že pojedeme na Thámovy boudy a Velkou Úpu, ale kamenitá cesta se nám moc nelíbila a tak jsme to vzali na Pražskou boudu. Tady jsme si dali občerstvení a rozhodli se, že pojedeme do Pece. Jenže cesta na druhou stranu se nám líbila víc a ještě k tomu jsme zahlédli lidi co měli půjčené elektrokoloběžky a na ty jsme se chtěli podívat, vyjeli jsme směrem na Hrnčířské boudy. Pak jsme pokračovali na Tetřeví boudy a na Černý Důl si to zkrátili šíleným terénním sjezdem, který se mi zdál povědomý - ten jsem sjížděla v srpnu na výletě z Výrovky. (nutno uznat, že na kickbiku se to sjíždělo lépe než na Kostce)
Z Černého Dolu jsme to vzali raději po silnici, ale provoz byl dost hustý, takže to byl trochu adrenalin jak pro nás, tak pro řidiče.
A protože to bylo ve státní svátek, ještě jsme stihli sváteční veselici na Kolonádě v Jánských Lázních, kde jsme to "dobrodružství" zapili.


4. Jánské Lázně - Černá Hora - Pec pod Sněžkou - Svoboda n. Úpou - Ján. Lázně

33 km



A poslední výlet jsme si daly s Danou samy. Od penzionu jsme vystoupaly na Krausovy boudy a tady jsme chtěly pokračovat na Vlašské boudy. Cesta byla krásná, po vrstevnici ale do stanoveného cíle jsme nedojely, protože cesta byla zatarasená stromy a probíhalo tam přenášení stromů pomocí vrtulníku. Škoda, že na rozcestí nebylo nějaké upozornění že cesta je neprůjezdná. Uznaly jsem, že  lidé, možná i my , by jsme ho neuposlechli a stejně tam jeli. 

Takže jsme se vlastním pohonem dopravily na Černou horu, s přestávkou na Pardubických boudách a pak jely stejnou trasou na Pražskou boudu jako den před tím. Pak jsme zvolily sjezd do Pece. To jsme ale pořádně vymrzly, takže v Peci jsme se zahřály polévkou a grogem. 
Pak už jsme po silnici sjely do Svobody nad Úpou a zpět po červené na Jánské Lázně. 
Na silnici by se mi zase lépe jelo na Kostce, ale i na malé koloběžce se dalo. No po tomhle výletu jsem byla utahaná asi stejně jako u nás na rovinkách po stovce.

1. zdevastovaná černohorská boua

1. rašeliniště

1.vyhlídková věž

1.chodníček s výhledy na Sněžku

1. Modré Kameny

2. roztomilá chatička

2. výhledy na Jánském vrchu

2. na Jánském Vrchu


3. sestup z Černé hory

3. Pražská bouda

3. kaplička

3. výhledy

3. stejné místo jako v srpnu

3. kaplička mezi Černým Dolem a Ján. Lázněmi

4. lázeňské cesty do lesa

4. odbočka na uzavřenou cestu

4. Výhledy na Sněžku

4. panoramata

4. my

4. opuštěný domek

4. kostel Jánské Lázně

úterý 19. září 2017

Židovské tour z Havlíčkova Brodu

Havlíčkův Brod - Habry - Golčův Jeníkov - Třemošnice - Heřmanův Městec - Pardubice

83 km

Kostka



 V září počasí výletům moc nepřálo, třeba na sobotu jsem měla několik plánů a nevyšel ani jeden. Takový dobrodruh abych někam jezdila v celodenním dešti zas nejsem.
Ale v pondělí předpověď hlásila celkem hezky a já měla volno, tak nebyl důvod někam nevyrazit. Dala jsem si tedy dlouho naplánované Židovské tour z Havl. Brodu.
Vlakem jsem se nechala přepravit do Havlíčkova Brodu, a našla si trasu 19 a pak podle navigace našla první židovský hřbitov. Byl uzavřený, ale na dveřích bylo, že když zazvoním, bude mi kromě soboty prohlídka umožněna. Přez  plot bylo vidět a myslela jsem si, že nebudu mít tolik času abych za světla dojela domů, tak jsem tedy nikoho neotravovala a u dělala pár fotek přes plot.
Za městem je druhý hřbitov - tyfový. Zde byli pohřbívání židé ze sběrného tábora uprchlíků za 1 sv. války, kdy v táboře propukl tyfus. Ke hřbitovu nevede žádná cesta, je v lesíku v poli. Obcházela jsem tedy brambořiště a přemýšlela kudy se tam dostat. Po předešlých deštích bylo bahno a to se lepilo na boty i koloběžku. Už jsem to chtěla vzdát, když jsem si všimla jednoho méně vzrostlého řádku a tím jsem se tam celkem suchou nohou dostala.
Pak se zase polem dostala k hlavní silnici, kterou jsem rychle přejela směr Knyk. Zde až skoro do Habrů byla cesta do kopce a tak jsem si říkala, že do tmy to rozhodně domů nestihnu. Po trase 4156 jsem dojela do Habrů, tady jsem minula synagogu a pak našla hřbitov na modré turistické za městečkem. Ten byl přesně takový , jaké ráda navštěvuju. U rybníčka , na samotě a otevřený.Tam jsem si focení užila.
A pak už to bylo krásně z kopce do Golčova Jeníkova. Cestou lesem jsem potkávala houbaře s plnými košíky.
V Golčově Jeníkově je také židovský hřbitov, ale není přístupný, udělala jsem jen pár fotek přes zeď, ta byla ale dost vysoká.  Na náměstí zde také mají pamětní kámen s nápisem, že se jedná o střed České Republiky. Nevím jak k tomu došli, mě to tak podle  mapy  nepřipadá.
Pak už to bylo pořád až do Třemošnice z kopce, takže jsem věděla že mám dobrý čas a za světla to stihnu.
Z Třemošnice jsem to vzala údolím po 4127na Peklo, pak vystoupala poslední kopec za Prachovicemi a sjížděla do Heřmaňáku a na Pardubice.

ráno slibovalo krásné počasí

židovský hřbitov Havl. Brod

Havl. Brod

tyfový hřbitov

pohled do kraje

hřbitov Habry

hřbitov Golčův Jeníkov

střed ČR

vápenka Třemošnice

duha nad Pardubicemi